Minas Mallor

Mallor je vesnice ležící jen několik málo kilometrů od města. Rozprostírá se v jakémsi dolíku, který lemují hory porostlé stromy. Za hranicí oněch hor se rozprostírá rozsáhlý les, kde se ve většině případů ukrývají kříženci. Na druhé straně vesnici olizují pásy luk a polí, na nichž hospodaří staří farmáři.

______________________________________

Les
Zastavila jsem se uprostřed lesa a rozhlédla jsem se kolem sebe. Nic. Ticho. Zvedla jsem pravou tlapku a zvedla hlavu o něco víše a zavřela jsem oči. Uslyšela jsem rychlé kroky. Uskočila jsem a kolem mě proběhla Life. Zastavila se kousek odemě a zavrčela. Něco mě přitisklo tlapou k zemi. Zavrčela jsem a švihla jsem ocasem a začala jsem sebou cukat než mě Death pustil. Odfrkla jsem si a oklepala se. Podívala jsem se na ty dva a rozeběhla jsem se dál do lesa vedle sebe s Death s Life.

Mallor ~ Les
Seděl přivázaný v kotci na krátkém řetěze, když zaslechl otevření dveří a jeho Pán vyšel z domu, přímo směrem k němu. Otevřeli se dveře kotce a pán jej vytáhl ven. Téměř ihned se zapřel do řetězu a vyrazil ven. Už dva dny jen seděl a nedělal nic. Tak teď si to vynahradí. Avšak pán jej velmi rychle dostal zpátky pod kontrolu, takže již vyšli ven noha vedle nohy. Takhle vešli do lesa, kde jej pán pustil z řetězu.
Jen, co jej pustil, vyrazil pryč. Chtěl se proběhnout, i když věděl, že se bude muset vrátit. Zachytil stopu a vrhl se po ní. Nijak mu nevadilo, že se stále vzdaluje. To vlastně bylo jeho jediným cílem, i když věděl, že se stejně bude muset vrátit. Ne, nemusel se vrátit, ale obojek, který mu obepínal krk ho utvrdil v tom, že se opravdu vrátit musí. Teď však jen a pouze běžel po stopě, přičemž jej okolní svět vůbec nezajímal.

Les
Zaslechla jsem rychlé kroky. A vlci to být nemohli protože stáli vedle mě a stoupli si předemě a vrčeli. Houpala jsem ocasem ze strany na stranu. Zavrčela jsem a vlci se na mě podívali než se rozeběhli hloubeji do lesa. Rozeběhla jsem se ke stromu a vyskočila jsem na něj. Drápy jsem se zasekla o kůru stromu a vyšplhala jsem nahoru na větev, na kterou jsem si lehla a ocas mi vysel dolů a houpala jsem s ním ze strany na stranu a sledovala dění pod sebou v tichosti.

Les
Nakonec k jedné stopě přibila druhá a posléze třetí, u které se zastavil. Chvíli jen stál na místě a nasával okolní pachy, než ve svém počínání přestal a tentokrát již pomalu se přiměl opět k pohybu. Už nepospíchal, neboť věděl, že je blízko. Touha rozcupovat cokoliv v jeho dosahu se stále stupňovala. Zastavil se u jednoho z mnoha stromů, který očichával o dost důkladněji, než ti předešlé a nakonec se zavrčením zvedl hlavu. Ve větvích se cosi pohybovalo a dost jej to dráždilo, takže se pohledem zastavil u té pohybující se věci a zíral na ni. Vypadalo to jako... ocas. Bezva. Teď má ještě vidiny. No to mu tak scházelo. Už se rozhodl, že se pokusí přeměnit, aby se na to věc mohl podívat pohledem člověka, jenže za sebou uslyšel křik a ostré písknutí. Ani tak však pohled od oné, pohybující se věci neodtrhl.

les
Taakže..byl to pes. Nebo spíše vlčák. Sledovala jsem ho a stále jsem houpala ocasem. Přemýšlela jsem nad dvěmi věcmi. Buď se proměnit a ukázat mu vlastní identitu co jsem a nebo zůstat kočka a provokovat ho v této podobě. Hm. Hm. Postavila jsem se a pomalu jsem začala slézat ze stromu a jsem seskočila na zem vedle něj. Obešla jsem ho a sledovala ho. Byla jsem jako dravec co obchází svou oběť.

Les
Opět slyšel písknutí, tentokrát alespoň střihl uchem ve směru, odkud přišlo a dál se o to nestaral. Nakonec se ta věc, co byla na stromě rozhodla slézt. Jo, byla to kočka, ale... vypadala, nu divně. Když pak ze stromu seskočila vedle něj, jen sebou téměř neznatelně cukl. Vzápětí se ke kočce otočil čelem a nenechal se rozhodit ani tím, že kolem něj obcházela. Točil se s ní. Tohle měl natrénované za ten rok, co jej majitel zavíral do ohrady s dalším psem, na kterého se potom vrhal. Možná proto se teď přitiskl více k zemi a v pohybech trochu ztuhl, přičemž od ní odmítal odvrátit pohled.

Les
Houpala jsem ocas ze strany na stranu než jsem se přikrčila a začala na něj vrčet. Uši jsem sklonila dolů a naježila jsem se. Byl vysoký. Až moc. Ale to bylo pro mě nějak vedlejší. Výška nic neznamená. Ne pro mě. Já jsem lovec. Tak co? Jak budeš reagovat? Stoupnu si do bojové pozice a přikrčím se co nejvíce k zemi.

Les
Přikrčila se taktéž. Jen nad tím v duchu protočil očima a jinak neudělal nic. Zavrčení jí tiše oplatil a olízl si tlamu. Ve většině případů to nebyl on, co šel proti druhému, jako první. Avšak prasknutí větve, jak se jeho pán přibližoval ho k takovému činu dohnalo. Poklesl v předních nohou ještě více, než předtím a odrazil se. Ne do skoku, nýbrž vystřelil vpřed. Do kočky narazil plecemi a teprve tehdy se do ní zakousl.

les
Sledovala jsem ho. Slyšela jsem prasknutí větve a než jsem stihla zareagovat, tak se do mě zakousl. Zakňourala jsem a na oplátku jsem ho kousla do nohy. Uslyšela jsem vytí. Sakra teď ne. Zavrčím a snažila jsem se odtáhnout. Všimla jsem si Life a tak jsem zavrčela a ona se zastavila a sklonila hlavu dolů a rozeběhla se pryč.

Les
Cítil, jak se mu kolem nohy sevřely její zuby, ale pustit nehodlal. Zaslechl vytí, takže střihl uchem v onom směru, ale ani tak jej to neodradilo od jeho počínání. Místo toho jen překousl a stisk ještě o něco zesílil. Zadníma se přitom zapřel a z dálky to po chvíli mohlo vypadat, že se od ní snaží odtáhnout.

les
Stisk zesílil a já cítila prasknutí. Poté jsem uslyšela rychlé kroky a pes ležel dál odemě na zemi a nad ním se skláněl Death. Pomalu jsem se postavila a když jsem padala na zem tak mě někdo chytil. Začala jsem ztrácet vědomí. Nebo ne? Já nvm. Jsem zmatená. Poprvé byl někdo schopný mě napadnout.

Les
Uslyšel rychlé kroky, ale byl tak fascinován tím, do čeho byl právě zakousnutý, že ani nepostřehl, kdy se od kočky ocitl dál. Zvedl pohled a uviděl černého vlka. Opět si tedy olízl tlamu a zavrčel. Zatím zůstal ležet. Opět se tedy podíval na kočku a naklonil hlavu ke straně, než se oklepal, cvakl po vlkovy zuby a odtáhl se od něj. Další slabý impuls, který však přerostl v pořádnou pecku mu dal jasně najevo, že má poslouchat a okamžitě se vrátit zpátky. To mohlo znamenat jen to, že už byl jeho pán docela blízko.

les
Zvedla jsem hlavu a zadívala jsem se do tvár me po staršího muže. Nenenene! Ani nápad! Nebudu u někoho bydlet! Já se o sebe Postarám! Chtěla jsem se odtáhnout, ale on mě chytl pod zadkem a přitáhl si mem blíže k sobě. Smrděl po psech. A po tom vlčákovi. Že by jeho pán? Zavřela jsem oči a tiše vydechla a houpala ocasem.

Les
Opět se podíval na kočku, kterou mezitím zvedl ze země jeho pán. Kočku? Vážně? Tu prostě necháš tady! Zůstal stát na místě a na svého pána začal štěkat. Tohle mu prostě nemůže udělat, i když... jemu samotnému je to vlastně více méně jedno. Vždyť se od něj chce dostat pryč, ale stejně. Tohle si přitáhnout domů? Další zásah elektrickým proudem jej však velice spolehlivě umlčel.

les
OH. Tady někdo asi žárlí. Natáhla jsem hlavu a olízla muži tvář než jsem hlavu pomalu stočila na psa a začala jsem vrnět. Muž se k psovi otočil zády a rozešel se z lesa pryč.

Les ~ Mallor
Nijak se mu to nelíbilo, ale tak, co jiného měl dělat. Rozběhl se tedy za pánem, který mu téměř celou cestu udílel šoky. Nechápal proč. Jestli byli cvičné, nebo to snad dělal schválně. Každopádně, když došli k domku, vběhl zpátky do kotce a tam nejspíše po zbytek dne hodlal zůstat. V boudě si sedl zády ke vchodu a sklonil se nad papíry, které si dovnitř tak pracně natahal. Byli to především kousky kartonu, který jeho pán vyházel ven v topné sezóně. Kresby a poznámky, co vyvedl, když měl dlouhou chvíli teď téměř vzteky rozcupoval.

les
Muž mě položil na stolek a někam odešel. Lehla jsem si a ohlédla jsem se kolem sebe. Vypadalo to tu..možná útulně. Muž se vrátil a nesl nějaké obvazy s dezinfekce. Držela jsem a ani jsem se ne cukala. Tohle pro mě bylo nic. Když konečně svou práci udělal tak mi do misky nalil mléko a dal mi granule. Chtěla jsem se skočit ze stolku, ale on mě opatrně vzal a položil na zem. Zvláštní. Došla jsem k misce a napila jsem se.

Les
Slyšel, jak se otevřeli zadní dveře, které opět skřípali, takže by chtěli namazat. Pak se v nich objevil jeho pán, takže to už boudy vylezl celý a oklepal ze sebe kartón, který mu uvízl v srsti. Několikrát mávl ocasem a rychle se stáhl do kouta. Mávnutí velice známou holí mu k tomu dalo dobrý důvod. Přitom proti tomuhle člověku nikdy nešel. Sedl si a tiše na něj vrčel po celou dobu, co vytahoval ze skříňky stahovací obojek a náhubek, který mu posléze připevnil a teprve poté ho pustil z kotce ven. Nešel se ihned podívat dovnitř, jak to měl ve zvyku, jelikož věděl, že by tam našel onu kočku, kterou by nejraději - ostatně, jako všechno - sežral.

Mallor
Procházela jsem se po době jako kdyby byl můj. No co. Muž odešel tak proč se nemůžu porozhlédnout.
Vyskočila jsem na parapet okna a sledovala jsem dění venku. Uviděla jsem tam toho psa, který měl náhubek. V duchu jsem se tomu musela usmát a tiše jsem si oddychla když jdem koncem ocasu začala houpat.

Mallor
Zarazil jej pohyb za oknem, takže se podíval pozorněji a rozeznal obrys kočky. Sedl si tedy pod okno, než si odfrkl a stoupl si na zadní s tím, že se předníma opřel o parapet z vnější strany okna. Naklonil hlavu ke straně a přiklopil k ní i uši. Poté přejel kočku zkoumavým pohledem. Kočka... pěkně přerostlá kočka. Začal na ni napřed kňučet a následně několikrát štěkl, i když opravdu pochyboval, že by si z toho mohla něco vzít.

Les
Všimla jsem si toho psa jak mě sledoval. Zavrčela jsem když začal kňučet a hned co na mě začal štěkat jsem se naježila a stoupla jsem si než jsem se zvedla na zadní a otevřela jsem okno. Sledovala jsem ho nezm jsem se napřáhla a sekla jsem ho do tváře.

Les
Kočce se jakýmsi způsobem podařilo otevřít okno, takže když jej sekla do tváře, zatvářil se napřed překvapeně. Až po chvíli přivřel oči a odtáhl se od okna, načež se spustil na všechny čtyři a pustil se do náhubku. Nějakou dobu se s ním pral, dokud kůže za ušima nepraskla a on měl konečně volnou tlamu. Opět se tedy opřel o stěnu baráku a strčil ke kočce čumák. Napřed jen tiše zavrčel, než zakňučel a kousl po ní, avšak tentokrát již né s tím úmyslem, že ji sprovodí ze světa. Stačilo mu, že ji chytil za kůži a stáhl z okna dolů.

Les
Když si náhubek sundal, tak po mě chňapl, ale necítila jsem to jako před tím. Tentokrát se mě nesnažil zakousnout. Zavrčela jsem a snažila jsem se od něj odtáhnout pryč.

Les
Kdyby tak kočka byla psem, komunikovalo by se mu s ní daleko snáz. Na něj se také napřed tvářil mile. Rýpl do kočky čumákem, než ho cosi přetáhlo po zádech, takže napřed jen zakňučel, než se po holi ohnal. Zakousl se do ní a zůstal zírat na svého pána, který zase upíral pohled na kočku. Ne, déle jak do odpoledne tady rozhodně nemíní zůstat.