Minas Mallor

Mallor
Když mě pustil a jś uslyšela mužský hlas jen jsem zvedla hlavu a podívala jsem se na starce a jeho hůl. Uslyšela jsem rychlé kroky a pak předemnou stála Life a Death se zakousl starci do nohy. Skočila jdem na psa a zakousla se mu do obojku? Který jsem prokousla a on spadl na zem do bahna. Seskočila jsem z něj a rozeběhla se za Life. Pak jsem se jen zastavila a švihla jsem ocasem a sledovala jsem psa než jsem pohled otočila směr les kam jsem se i s oběma vlky rozeběhla. Pomohla jsem mu. Pokud mou pomoc odmítne je to jeho věc.

Mallor
Ani si pořádně nestačil uvědomit, co se děje. Stačil si jen všimnout černého vlka, který se jeho pánu zakousl do nohy a též cítil, že na něj cosi skočilo, což se mu zrovna dvakrát nelíbilo. Nicméně, jeho obojek za pár chvil ležel na zemi. Nečekal nikterak dlouho a stejně jako předtím kočka se i on sám rozběhl. Slyšel za sebou pána, který volal jeho jméno, přičemž křičel dost naštvaně, avšak neměl v úmyslu se sem ještě někdy vrátit. Místo toho zaběhl až k potoku a proti jeho proudu se vydal až tam, kde onen potok pramení. Teprve tam se zastavil a sklonil hlavu k zemi. Bezva, ještě tu kočku stejně bude muset najít. Aby jí alespoň... poděkoval? Jestli se to dá takhle nazvat.

Les
Zastavila jsem se a sledovala jsem malý potůček, kde jsem cítila toho psa. Otočila jsem se na Life, která teď olizovala Death ucho. Ti dva byly prostě spolu nejlepší. Pomalu jsem se rozešla k vodě, kam jsem si po chvilku i lehla a nechala si smývat krev, která začala znova téct.

Les
Sedl si přímo vedle tekoucí vody a upjal se k jedinému cíli. Proměnit se, což se mu už dlouhou řadu měsíců nepodařilo. Nedoufal tedy ani teď, že by se mu to mohlo už teď, na začátku nového dne podařit. Na proměnu se soustředil celou svou bytostí a nepřestal ani poté, co cítil, že se pomalu mění. Učil se s tím zacházet dlouho, ale když jste takto chycení, je čím dál těžší najít potřebné soustředění. Nakonec se však proměnil a zíral na to napřed dost vyjeveně. Přibili nové jizvy včetně ještě čerstvého kočičího škrábance. Z něj si však hlavu nedělal. Popravdě se na to ani nijak nesoustředil. Jen se bytostně snažil udržet v tomto stavu.

Les
Smívala jsem si krev a při tom sledovala psa v dáli, ze kterého se najednou stal kluk. Hm. Hm. Takže taky kříženec. Vypadá to že si mě nevšiml. Stále jsem ho sledovala a při tom jsem nad tím houpla ocasem a postavila jsem se než jsem neskončila po rybě a zakousla jsem se s chutí do ni.

Les
Po nějaké době toho přemýšlení a utvrzování se o tom, že je opravdu konečně svobodný se zvedl. Teprve tehdy si všiml kočky, která právě po něčem skočila. Bezva, takže to kočka nebude. Ty se štítí vody. Alespoň to si pamatoval z dětství, kdy chtěl vykoupat sousedovic peršanku. Pěkně mu to spočítala, ale to už je opravdu hodně dávno. Opět si tedy dřepl a dost pobaveným pohledem ji zprvu jen pozoroval. Než na ní zavolal klasickým: "Čičičí..." Co jiného ho také mohlo v tu chvíli napadnout? Nu, rozhodně to mohlo být něco chytřejšího.

Les
Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na něj s krvavým čumákem. Olízla jsem si čumák a dala hlavu ma stranu. Čiči??!! Zavrčela jsem na něj a přikrčila jsem se s sledovala ho ze spoda než mi ryba uplavala. No bezva. A jídlo je v tahu. Sednu si do proudu a sleduju ho otráveným pohledem.

Les
No dobře. Měl opravdu vymyslet něco lepšího, jelikož tohle nejspíš nebylo to pravé. Soudě podle toho, jak se zachovala. "Ale no tak... nebuď herečka... přece na tebe nebudu pískat." Zabručel a naklonil hlavu ke straně. Bylo to zvláštní. Slyšet po těch několika měsících svůj vlastní hlas. Pak si všiml jejího pohledu, který... no, vypadal dost otráveně. Navíc, mluví tady na kočku a myslí si, že mu bude rozumět. Asi by si měl zajít na psychiatrii.

// Registrace na FW jsou schválené

Les
Pomalu jsem k němu přešla a sledovala ho. Podívala jsem se na svůj bok a pak na něj. Povzdychla jdem si a došla jsem k němu blíže, ale ne uplně. Držela jsem si od něj odstup.

Les
Tak fajn, nu možná mu přeci jen rozuměla, ale stejně psychologa vyhledá. Nebo že by taky byla jednou z kříženek? Jo, to by mohlo být možné, avšak je šance je to velká přibližně stejně, jako to, že na něj každou chvíli spadne meteorit. Zamračil se a jen k ní natáhl ruku. Ano, moc dobře si pamatoval, že jí chtěl sežrat. Kdo by na tohle mohl během jednoho okamžiku zapomenout, že? A to byl nejspíše důvod toho, proč si od něj onen odstup držela.

Les
On ke mě..natahuje ruku?
To si ji chce jako nechat ukousnout?
Odfrkla jsem si a pomalu jsem k němu došla a ruku jsem si očichala než jsem se se o jeho ruku opřela a vrtěla při tom ocasem. Možná nebude až tak špatný typ člověka. Šle jako psa ho nenávidím.

Les
O ruku se mu otřela, takže s ní pomalu pohnul a prstem jí velice opatrně přejel od hlavy až po hřbet. To, že vrtěla ocasem ho v první chvíli dost rozhodilo, ale tak... nejspíše mu ruku sežrat nechtěla. "Ehm... chtěl jsem se ti jen omluvit za to, že jsem tě... kousl a taky ti poděkovat za ten obojek." Skvělý. Toho psychiatra potřebuje jako sůl. Ne, na mluvení s kačkou není nic, co by se mělo léčit. Alespoň o tom bylo přesvědčeno jeho bídné podvědomí, které teď díky soustředěnosti pracovalo na minimum.

Les
To že si dovolil mě hladit na hlavě jsem mu chtěla hned zatrhnout, ale začalo se mi to docela i zamlouvat. Proto jsem k němu udělala krok a skočila na něj. Dobré je to že si myslí že jsem obyčejná kočka. Takže to jak se chovám v reálu můžu klidně v kočicí verzi vynechat. Vždyť ona sama je takový andílek. Po jeho omluvě jsem jen švihla ocasem a dál jsem se o něj třés jako kočka. No..Ocelot je kočka..takže má sklony k chování jako ona. Aspoň z mé strany.

Les
Skočila na něj, takže jí podrbal za ušima, přičemž se otřásl. Jeho kontrola pomalu selhávala. Tušil to. Vždyť se ve dne už dlouho neproměnil. Také proto ze sebe kočku v rychlosti shodil, než se stačil proměnit. Napřed zavrčel, ale hanba jej za to brzy fackovala, takže si jen lehl na zem a zakňučel. Snažil se tak o omluvu, jenže jak již bylo zmíněno... rozumět tomu kočka nejspíše nebude.

Les
Odskočila jsem od něj a zavrčela jsem na psa. Přikrčila jsem se a odskočila jsem od vody na druhou stranu. Co jsem od něj mohla čekat. Nic. Sama nevím.

Les
Odskočila od něj, takže zuby jen bezděčně cvakl do prázdna. Nechtěl jí však kousnout, avšak zakódovaná informace byla silnější než jeho vůle. Ihned, jak si uvědomil, co udělal, se přitiskl k zemi a zavrtěl ocasem, než se natáhl na záda a zaklonil hlavu, čímž se jí vlastně úplně podřídil.

Les
Chvíli jsem ho pozorovala. I po tom co po mě chňapl. Zasyčela jsem, ale hned poté co si lehl na záda jsem ho překvapivě sledovala. Pomalu jsem k němu udělala pár kroků než jsem se zastavila a pouze ho sledovala z dálky. Mohl to jen hrát. A já nehodlám na letět.

Les
Přitiskl uši k hlavě, když k němu udělala pár kroků a opět několikrát mávl ocasem, než hlavu dozadu zvrátil ještě víc. Zavřel oči a vydal ze sebe krátké, podřízené zakňučení, po čemž si olízl tlamu a oči opět otevřel, aby se podíval, jak na to konečně bude reagovat.

les
Povzdychla jsem si. Je jako malé dítě. Pomalu jsem se za ním rozešla a když jsem došla až k němu tak jsem mu položila tlapku na čumák. A sledovala ho.

Les
Došla k němu a položila mu tlapu na čumák, což způsobilo, že jej nakrčil a odhalil tak bílé tesáky. Byl to dost nepovedený úsměv, ale tak co by jste čekali od psích čelistí? Kouzla se s nimi bohužel provádět nedají. Měl však na práci jiné věci než to, aby se zde zdržoval s... kočkou, která mu již jako obyčejná kočka stejně nepřišla. Nicméně, musel jít obhlédnout dům.

les
Zahleděla jsem se na něj a odstoupila jsem. Vedle mě se objeila Life a na břehu stál Death. Stáhla jsem se a i s vlčicí jsem se rozeběhla zpět do lesa.

Les
No fajn. Kočka prchla i s těmi svými ocásky. Divil se vlkům, že s ní vůbec zůstávají, ale teď to nechtěl řešit. Sklonil hlavu k vodě a napil se, avšak vzápětí se již rozběhl pryč. Nevěděl pořádně v jaké části lesa se nachází, ani kam má běžet, aby se dostal k městu, takže běžel více méně na slepo.

Les
Nevím jak dlouho jsem spala, ale teď jsem byla zase na nohou. Ale zase jako kočka. Snažila jsem se vstřebat veškerou svou sílu na proměnu. Udělala bych cokoliv abych mohla být zase člověk. A taky se tak stalo. Stála jsem na dvou. Koukla jsem se na Life, která mě sledovala. Usmála jsem se a došla jsem k ni než jsem ji pohladila po hlavě. ,,Půjdu na chvilku do města. Hlídejte se na vzájem." Zašeptám a rozeběhnu se do města.

Les - Město
Město našel až druhý den ráno. Jeho orientační smysl tedy ještě jakš takš fungoval. Teď byl však opět na čtyřech. Přitiskl tedy uši k hlavě a rozběhl se. Nijak se o silniční provoz nezajímal, takže vypadal velmi překvapeně, když na něj jeden řidič řval, zatímco druhý jej nabral. Zakňučel, jelikož to bylo to jediné, na co se zmohl a opět se rozběhl. Šlo to těžce, ale chtěl se dostat domů.
To se mu také nakonec povedlo. Zastavil před svým malým domkem a odfrkl si. Chvíli jen postával na zápraží, než dům oběhl, aby se mohl proměnit. Na první pokus se nic nestalo, avšak ten druhý byl o dost lepší a při třetím již stál na dvou. Protáhl se a zívl, než dům znovu obešel a jen si před něj sedl.